NEW : Rozhovor s EUFORY  :)

NEW : Rozhovor s EUFORY :)

Metal Combat No. 1 – www.metalarena.fr
New Review from UK ! Power Play Magazine
Nový rozhovor pre Valhalla !

Text: Karel ‘Kajarock’ Šustík
Foto: archiv skupiny, Jiří Olszar

Třesky a blesky lítají okolo slovenské powermetalové naděje EUFORY a nyní se už jen čeká, až odněkud pořádně zahřmí. S novým albem Higher And Higher, které vyšlo u lotyšského labelu Sliptrick Records, vykročili tou správnou nohou a pochvalné ohlasy přicházejí ze všech koutů světa. Co to všechno do budoucna přinese a zda tímto kapela dosáhne na celosvětový úspěch, ukáže až čas. Dříve ale dáme slovo samotným aktérům a vyzpovídáme bubenici MIRIAMU HODOŇOVOU a frontmana ĽUBOŠE SENKA.

Jaké dosavadní ohlasy má zatím nové album?
Ľuboš: Dosavadní ohlasy jsou velmi pozitivní. Lidé, kteří kapelu znají již delší čas a mají naposlouchané i první album, vyzdvihují víc věci na druhém albu. Tvrdí, že album Higher And Higher je ve vícerých aspektech jiné a o hodně lepší. Vysoko hodnotí jiný sound a také preciznost samotné nahrávky. Dá se říct, že druhá albová řadovka lidi příjemně překvapila.

Když už to má tak velké ohlasy a silný materiál na albu tomu nasvědčuje, proč jste si tedy nevybrali známější vydavatelství?
Ľuboš: Objevili nás a měli o vydání nového alba velký zájem, jen nevíme, co nás tam v budoucnu čeká. Měli jsme ale od Sliptrick Records tu nejlepší možnou nabídku a je s nimi dobrá komunikace. Pokud to takhle bude pokračovat, máme se na co těšit a výběr byl správný.

A dali vám to vůbec nějak najevo?
Ľuboš: Samozřejmě! Všichni to tam poslouchají a jsou tímto materiálem doslova nadšeni.

Sliptrick Records už to tedy naplno rozjeli. A je v tom činná i jejich pobočka ve státě Indiana v USA?
Ľuboš: Já doufám, že vydavatelství Sliptrick Records je v tomto ohledu maximálně činné a je jedno, která z jejich poboček je aktivnější či pasivnější, protože jejich centrála si to ukočíruje dle potřeby. Tento label má prakticky celosvětovou působnost a určitě vědí, co mají dělat. My opravdu našemu vydavatelství příliš na prsty nevidíme, ale má naši plnou důvěru. Nakonec, pokud by svou práci nedělalo dobře, pravděpodobně by se v tvrdé konkurenci jiných vydavatelství rychle ztratilo.

A jakou aktivitu momentálně vyvíjíte vy sami?
Ľuboš: Momentálně propagujeme naše nové album Higher And Higher. Do koncertního setlistu jsme samozřejmě zařadili nové skladby a obnovili naši pódiovou show.

Dostali jste nějaké zajímavé nabídky ze zahraničí?
Ľuboš: Zatím máme jisté Polsko, odkud jsme dostali pozvání na dva festivaly v příštím roce, a Českou republiku, kde ještě letos absolvujeme několik objednaných festivalů a koncertů. Od manažera se mi doneslo, že velice nadějně se jeví koncertování v Itálii, což zařizuje Dragon Hammer, a možná v Srbsku.

Tvůj vokál je kvalitní. Kde jsi takové pěvecké ostruhy získal a odkud máš takový potenciál?
Ľuboš: Nedokážu sám sebe nějak posoudit nebo vyhodnotit své pěvecké kvality. Každý zpěvák by si měl v první řadě uvědomit své nedostatky a měl by s nimi zápasit. Poznám své slabé stránky, ale pokud existuje o dost větší počet lidí, kterým se můj zpěv líbí, než těch, kterým se nelíbí, žije ve mně naděje, že můj zpěv ještě stále nějaké šance na úspěch má. Někde jsem slyšel, že mít kvalitní hlasový potenciál je závislé hlavně na dvou faktorech. Jsou to talent a dřina. Nevím přesně, v jakém potencionálním poměru by to mělo být, ale můj názor je takový, že nejdůležitější je dřina. Třeba zkrátka hodně zpívat a vyvarovat se klíčových chyb v technice zpěvu. Dokonce vím o dalším důležitém faktoru – zpěv musíš jednoduše milovat, bez toho by to asi nešlo.

I tvé texty, až na malé výjimky, jsou super. Půjdeš tedy pořád tou správně nastolenou cestou?
Ľuboš: Mé texty jsou většinou výsledkem dnešní negativní doby. I když neustále hledám témata, která by byla o něčem jiném a hezčím, skoro vždy mě však přesvědčí potřeba napsat text o nějakém problému a poukázat na něj. Lidé dnes potřebují dostávat věci na talíři a hudba je silným prostředkem k tomu, aby si tato negativa lidstvo mohlo uvědomit. Mé texty svět nezmění, no možná změní ‘to něco’ u několika lidí. I když jen minimálně, ale přece jen. I takovou obrovskou moc dokáže mít hudba.

Jak na vás doléhá bezprostřední úspěch?
Ľuboš: Bezprostřední úspěch si dovedeme vychutnat především už během koncertu. Je úžasné dostávat do lidí energii z pódia, a když ti tu energii vrátí v několikanásobném množství zpět, je to nepopsatelný pocit. Pokud však jde o nové album a o pocit úspěchu po jeho oficiálním vydání, tady bych byl trochu opatrný. Každá kapela, která vypustí do světa nové album, nejprve analyzuje první reakce veřejnosti a hudebních kritiků. Je to jako malá loterie. Víš, kapele se může jevit nový materiál jako ten nejlepší, který kdy natočila, ale když přijdou negativní reakce ze strany fanoušků a odborníků, je to pro kapelu určitě zdrcující. Myslím si, že už v tomto momentu mohu potvrdit, že naše druhé studiové album je ze strany fanoušků i kritiky hodnocené velmi pozitivně. Přicházejí také první recenze ze zahraničí, se kterými jsme velmi spokojeni. Už nám dokonce začínají přibývat noví fanoušci ze zámoří. Jsme šťastní…

Je to moc hezké povídání, když tě tak poslouchám. Musím se ale zeptat na něco důležitého. Máte už zabezpečený dostatečný náklad nového alba a vyjde případně i na jiném nosiči než CD?
Ľuboš: Zatím Higher And Higher vyšlo jen na CD, ale chystá se ještě něco na jiném nosiči, jen o tom zatím nic moc nevíme. První náklad pro slovenský a český trh byl 500 kusů CD, avšak label Sliptrick Records vyrobil 2000 kusů CD a distribuuje je do celého světa.

Jaká byla odezva na debut Flying Island Eufory i další prožité roky až k Higher And Higher?
Ľuboš: Odezva byla neuvěřitelně velká, což jsme ani v koutku duše nečekali, když jsme nemohli udělat velkou promotion. Dali jsme jen udělat vlastním nákladem 200 kusů CD a říkali si, že je toho až příliš moc, že se to ani neprodá. Těch 200 cédéček se ale prodalo za pouhý jeden týden, což byl pro amatérskou skupinu naprostý šok, a toto naše první album obletělo svět, dostalo se do všech kontinentů i všech možných odlehlých zemí. Zaregistroval jej celý svět, a to jsme přitom nemohli zaslat tolik CD. Přesto byl zájem obrovský, což nás dodnes velice těší. Po debutu jsme začali hojně koncertovat v České republice, kde jsme si získali velkou fanouškovskou základnu, za což jsme nesmírně vděční. V následujících letech jsme si prožili jedno těžší období, které ale kapela tak nějak potřebovala a katapultovalo ji to výš. Kapelu to stmelilo a před nahráváním nového alba Higher And Higher neskutečně nastartovalo. Výsledkem je vysoce kvalitní album a je zřejmě jasné, i díky obšírné promotion, že novinka Higher And Higher debut Flying Island Eufory ve všech ukazatelích ještě hodně překoná.

Když už jsme u nedávné minulosti, Miriamka, vrať se krátce jako zakladatelka do historických začátků Eufory. Popiš cestu celým tím desetiletím a jak se ti jeví blízká budoucnost.
Miriama: Jeví se to do budoucna nejlépe, jak může, a jde to tím správným směrem. Když jsme zakládali Eufory, bylo naším cílem hrát hudbu 80. let a stylově se přiblížit kapelám, jako jsou Def Leppard apod. Postupem času, když do kapely začali přicházet stále noví lidé a každý z nich poslouchal něco jiného, se začalo všechno měnit, samozřejmě i stylové zaměření. Bylo to jen dobře, protože každý v kapele do toho dal něco svého a z toho nakonec vznikli ti praví Eufory. Proto si myslím, že se do budoucna budeme vyvíjet tímto směrem, jak ostatně naznačilo naše druhé album Higher And Higher. Chceme být do budoucna velmi aktivní, hrát hodně koncertů i festivalů a vydávat další dobrá alba. Chceme také časem zvednout svoji úroveň na profesionální, vydělávat si hudební činností a jezdit po různých zemích i kontinentech.

Jak se vyrovnáváš s popularitou, když jsi středem pozornosti?
Miriama: Na počátku mi to dělalo problém. Dnes už to tak často není. Není to sice na mně vidět, ale já se také stydím. Raději se schovám za bicími, dělám tam samé přechody, aby mě nebylo tolik vidět. Ovšem když sestoupím ze stage, je příjemné, když vás lidé poznávají, ocení vás a křičí na vás, chtějí podpis, přitisknout se ke mně, políbit a nevím, co všechno ještě. Někdy je toho na mě až přespříliš, a proto se této situaci vyhýbám a zůstávám raději někde v backstagi.

A dobývají se někdy fanoušci na stage?
Miriama: Dvakrát přišli takoví, kteří se asi zapomněli, ale není to pravidlem.

Jakou značku bicích používáš?
Miriama: Používám značku Sonor. Líbí se mi také značka Tamla, ale od mladých let jsem používala a hrála jen na sonorech, takže nevím, zda by mi Tamla vyhovovala. Nevím tedy, zda někdy změním značku. Uvidím, až budu mít na nové bicí. (smích)

S baskytaristou Aďou vám ta rytmika neskutečně šlape. Co říkáš na takovou spanilou jízdu?
Miriama: Ano, šlape nám to spolu, ale nikdy spolu neskončíme. To je takový vtip o bubenících a basácích, že neskončí spolu, ale za ty roky se člověk víc vyhraje, vše vyšperkuje a ta jízda pak válcuje všechny a boří všechno kolem.

Jaký úspěch máte doma na Slovensku?
Miriama: Myslím si, že doma máme velký úspěch. Nejlíp hovoří asi to, kolik lidí přišlo na křest nového alba ve Vrútkách. My ale vždy tvrdíme, že v České republice je metalových fanoušků více než u nás, protože máme o polovinu míň obyvatel. Ale už i Slováci si začínají zvykat a v poslední době víc chodí na metalové koncerty než kdysi, takže si myslím, že i u nás na Slovensku nastal v tomto ohledu nějaký pokrok.

Jaká byla vaše koncertní činnost v České republice i jinde?
Miriama: Pro nás byly důležité koncerty na Masters Of Rock ve Vizovicích a potom Kamenité Čas Rock Festve Vyšních Lhotách, tam nám to sice trochu pokazilo deštivé počasí, ale co se dá dělat. A těch akcí a festivalů tu bylo víc, stejně jako na Slovensku, nevzpomenu si momentálně na všechny, ale všechny jsme odehráli s dobrým pocitem a všude to bylo super. Zatím jsme kromě Slovenska, České republiky a Polska jinde nehráli, ale věříme, že co nevidět hrát budeme. Raději nebudu konkretizovat kde, kdyby se to pak neuskutečnilo, ale například zahrát si nějaký koncert v takovém Japonsku, to by byl splněný sen.

Musím také vyzvednout vynikající práci kytaristů. Co nám k tomu sama řekneš?
Miriama: Števo s Peterem si sedli jak po hudební stránce, tak v soukromém životě, a ti dva se opravdu hledali. I když jiní lidé by to brali jako zodpovědnou práci, oni to berou prostě jinak. A rozumí si jako kamarádi, což znamená, že mají k sobě velmi blízký kytarový přístup, ve všem se doplňují a ve finále to pak znamená, že podají mimořádný výkon, ať už živě na stagi, či ve studiu při nahrávání alba.

Jaké jsou vaše oblíbené styly i kapely?
Ľuboš: Když jsem přišel v roce 2009 do Eufory, byl to zrovna heavy metal. Zbytek kapely ho také poslouchá a líbí se jim i jiné žánry jako melodický death metal, punk, reggae i hip-hop. Mému srdci káže ale hlavně heavy metal a jsem odchovancem takových kapel, jako jsou Iron Maiden či Helloween, a jistý čas v mládí jsem poslouchal i Alphaville; když je dobrý žánr a muzika, je potřeba si poslechnout vše.

Jak jste spokojeni s klipem Book Of Life?
Ľuboš: Když jsme ho natáčeli, užili jsme si hodně srandy, protože se natáčel navícekrát, jak už to vždy bývá. Bylo to tedy velmi namáhavé, ale zábavné, no prostě super. My jsme si to moc užili, i když to bylo těžké sousto.

A co vám dala kompilace The Metal Music Globalliance Compilation Vol. 2 se skladbou Metal Is The Hero?
Ľuboš: Ta kompilace přinesla možná jen to, že dotyčný vydavatel to rozeslal po světě, ale nevíme, kde a zda se to prodalo. Také se neozývá a nejsme dlouho v kontaktu. My tu kompilaci prodáváme a snad to přinese úspěch jiným slovenským kapelám, které tam jsou, ale nám už ne.

Jak došlo v Eufory k plnému žánrovému sjednocení?
Ľuboš: Tehdy poslouchal každý něco jiného a každý měl jinou představu. Ale řekli jsme si, že to sjednotíme dohromady a budeme dělat jen své vlastní skladby. Já jsem se našel v žánru Eufory, měl jsem už nějaké zkušenosti, hrál jsem v různých kapelách, zkusil jsem rock, zábavy, punk a v Eufory i Def Leppard. Prošel jsem více žánry, než jsem přišel do Eufory, ale já jsem fanoušek power metalu, speed metalu a heavy metalu. Eufory mi ukázali cestu, po které mám nyní kráčet a nemíním se ji vzdát.

Jak už bylo uvedeno, letos slavíte 10 let od vzniku. Co plánujete k tomuto výročí?
Miriama: Velký mejdan a chystáme určitě na Slovensku výroční koncert, kam pozveme všechny přátele. Samozřejmě kdo z fanoušků bude chtít přijít, má dveře otevřené. Moc bych jich tam ale nepouštěla, protože budeme hnusní, když budeme hodně oslavovat.
Ľuboš: Já bych jen podotkl holou pravdu o těch 10 letech. Hrálo se výživně jen 5 let a zbylých 5 let se hledalo a pilo. (smích)

Luboši, co dáte své zakladatelce k tomuto výročí jako dárek?
Miriam: Sadu bicích! (smích)

KOMENTÁRE